Mezi Horskou ulicí a novoměstskými hradbami na Karlově stojí od roku 1936 klubovna, kterou si svépomocí postavil kuželkářský klub Kamarádi. Kuželky hráli na venkovní jednodráze, kterou o dvacet let později nahradila krytá dvoudráha.
V roce 2020 vypsala Méstská část Praha 2 na tuto lokalitu architektonickou soutéž. Vítězný projekt, který z ní vzešel, navrhuje terasovitý park s kamennými cestičkami, lavičkami, malou komunitni zahradou a restaurací. S kuželnou už tady nepočítá.
V poslední době se zvedla velká vlna příznivců historické kuželny, kteří by ji rádi zachránili. Vždyť se tu kuželky hrají nepřetržité 86 let! Kuželna je unikátem Prahy 2 a budova i s přilehlou historickou klubovnou by se dala opravit s tím, že by zároveň mohla nabízet také občerstveni, což ostatně poskytuje i teď.
Společenská fir v kuželky má dávnou historii. Píše o ní ui řecký básník Homér v osmém století před naším letopočtem. V Čechách seji původně říkalo „švédi“, neboť ji k nám přinesli vojáci švédského krále Gustava II. Adolfa za třicetileté války.
Vznik kuželníků
Kuželky hráli během svých pochodů na improvizovaných drahách, které pak našinci zdokonalovali. Vznikl tak prototyp dnešních kuželníků, které – byt většinou zarostlé trávou – můžeme nalézt na různých místech po republice. Kryté kuželny se začaly stavět později. Noblesní stavby budovali šlechtici i příslušnici buržoazie. Krásným dokladem je dřevěný pavilon s kuželnou a lukostřelnou v Grébovce z roku 1888, který byl součásti rodinného sídla stavebního podnikatele Moritze Gróbeho.
V roce 1908 vznikl například také kuželník s elektrickým ohlašováním poražených kuželek v nové postaveném Národním domě na Smíchově. Za první republiky se už kuželky staly oblíbenou sportovní disciplínou, a tak vznikaly nekryté, později i zastřešené dráhy stavěné většinou svépomocí samotnými hráči – nejprve s udusanou zeminou, později pískové.
Vyvíjel se i způsob hry. Zpočátku se házelo vhodnými kameny vzduchem na vzdálený cil, pak se s nimi koulelo po udusané zemi na rozestavěné kolíky. Kameny vystřidaly opracované koule z tvrdého dřeva a kolíky nahradily dřevěné kužele různých tvarů, velikosti a počtu.
V současné době se hraje s kouli a devíti kuželkami s cílem srazit všechny kuželky, které jsou rozestavěny do čtverce, jedním hodem koulí a následné pak v dalších sériích hoduje zapotřebí nasbírat vetší počet bodů než protihráč.
Vraťme se však do malebné Horské ulice na Karlově, které se kdysi říkalo také Na Ztracené vařte, protože tady drželi stráž neboli vartovali vojáci u brány novoměstských hradeb. Podle jedné z fotografií v historickém albu, které dodnes pietné uchovává správce zdejší kuželny Tomáš Smékal. již v roce 1935 existoval kuželkářský klub Kamarádi.
Kamarádi z Karlova
Tito muži – ženy se ještě v té dobé kuželkám nevěnovaly – hrdě nosili na svetrech našitý svůj emblém a vyfotili se u pískové kuželny Na Slupi. Stejnojmenná ulice navazuje kolmo na ulici Horskou a podle snímku se kuželkářská dráha nacházela v jakémsi bíle omítnutém výklenku či sklepe, jehož přesné místo už dnes těžko určíme. Rok nato se Kamarádi pustili do budováni dřevěné klubovny v Horské ulici s asfaltovou dráhou pro kuželky, která v té době patřila k nejlepším v Praze.
Na stavbu jim půjčil nedaleký nuselský pivovar 10 000 korun, k nimž přidali své vlastni příspěvky. Zelené natřená klubovna stoji dodnes, byť řádné desetiletími poznamenaná, a k ni v roce 1956, kdy se oslavovalo dvacetileté jubileum kuželkářského Obnovená historicko kuželno v Grébovce
Dodnes se zachovalo původní stavba kuželny na Zahradním Městě.
oddílu, přibyla zděná budova s dvoudrá-hou.
To už kuželna patřila pod tělovýchovnou jednotu Praga. Postavili ji brigádnicky členové a příznivci oddílu, celkem odpracovali 6209 hodin a hradily se pouze náklady na materiál a některé odborné práce.
O stříbrnou kuželku
V podstatě ve stejné době, jako se zrodila kuželna v Horské ulici, začali se sdružovat i kuželkáři, kteří do té doby působili roztříštěně v kroužcích sokolských jednot nebo v různých uzavřených společnostech. Při prvním ročníku soutěže O stříbrnou kuželku města Prahy, kterou mezi sebou uspořádali v roce 1936 v nuselském kuželníku Na Paloučku, ustanovili přípravný výbor Asociace československého sportu kužel-kářského a organizace samotná byla založena o rok později.
V této éře vznikaly další kuželny, z nichž se ovšem do dnešních dnů v Praze zachoválo minimum. Štěstí má kuželna na Zahradním Městě, otevřená v červnu 1937 která stále funguje. V klasickém dřevěném domku byly vytvořeny rovnou dvě moderní dráhy.
Obyvatelé kolonie s téměř 600 domky, které tu vyrostly od roku 1928, potřebovali nějaké sportovní vyžití, a tak prosadili nejen vznik kuželny, ale také tří tenisových dvorců, které se v zimě proměňovaly na kluziště. Kuželnu navštívil jen pár měsíců po jejím otevření král komiků a milovník sportů Vlasta Burian a není vyloučené, že na ni i finančně přispěl.
Vesnická atmosféra
Současný správce kuželny v Horské ulici Tomáš Smékal (*1969) je zástupcem již třetí generace, která je s ní spojená. Jeho dědeček Josef Smékal (1910–1960) zde ve třicátých letech dvacátého století jako předseda pražského kuželkářského svazu zahajoval turnaje, jeho otec tu pak dělal dvacet let správce.
„Začal jsem sem chodit, když mi bylo šest let, a trávil jsem tu veškerý volný čas. To jsem kuželky ještě nehrál, spíš jsem cvrnkal kuličky, ale byly tu i další děti kuželkářů. Pod kuželnou bylo volejbalové a nohejbalové hřiště, lukostřelnice a dětské hřiště, známé jako Détko. A tady na kuželně hrálo deset mančaftů, což bylo přes sto lidí. A když nehráli kuželky, sedli si třeba k partičce mariáše. Vládla tu vesnická a kamarádská atmosféra, dělali jsme si táboráky,“ vzpomíná Tomáš Smékal.
Ten tu později hrál kuželky za TJ Praga, která byla několikanásobným mistrem republiky. Jenže pak se změnila pravidla, podle nichž se první a druhá liga musí hrát na čtyřech drahách, a tak se tu konaly jen nižší soutěže, ale stále za velkého zájmu. Smékal si po listopadu 1989 kuželnu koupil.
Pozemek, který má přes šest tisíc metrů čtverečních, však zůstal magistrátní a později se dostal pod správu městské části Praha 2. Když hrozilo zvyšování nájmu za pozemek, byl Smékal nucen kuželnu Praze 2 prodat. Nyní má smlouvu na dobu neurčitou, ale s měsíční výpovědní lhůtou.
Zájem neustává
Podle prezidenta České kuželkářské asociace Jiřího Jančálka by byla velká škoda, aby se Praha připravila o další kuželnu, když by naopak ještě nějakou další potřebovala.
„Řada jich už v minulosti zmizela – například během povodní v roce 2002 vodní živel zničil kuželnu Čechie Karlín a na generální opravu se nenašel potřebný milion korun -a sponzoři se do této oblasti příliš nehrnou. Postavit novou kuželnu není vůbec laciná záležitost, navíc se v ní nedá provozovat nic jiného, takže si na svůj provoz těžko vydělává.
Zájem lidí o kuželky přesto stále trvá, byť mnohem větší je na menších městech, kde mají kuželkáři často podporu vedení radnice a vychovávají si novou generaci. V Praze je příliš mnoho nabídek a mladí dávají přednost bowlingu, který má jednodušší pravidla,“ říká Jančálek.
Dodává, že kuželkářský sport považují mnozí lékaři za výbornou rehabilitaci fyzickou i duševní. „Musíte se při něm zcela soustředit a koordinovat pohyby tak, abyste se na vzdálenost dvaceti metrů trefila do kuželky s milimetrovou přesností. Kdysi si kuželky zkusil zahrát Emil Zátopek a zaskočilo ho, jak je to náročné.“
Zdroj: Blanka Kovaříková: Pražská Kuželna. Tuzemský unikát čeká na svůj ortel, Právo – Víkend, 17. 6. 2022, s. 16–18.
